Úvod



Významné ptačí území Orlické Záhoří patří rozlohou 904 ha k nejmenším lokalitám, které Česká společnost ornitologická navrhla jako zvláštní území pro ochranu ptáků. Tak jako ostatní významná území bylo i Orlické Záhoří zařazeno do soustavy Natura 2000 formou  ptačí oblasti. Ptačí oblast Orlické Záhoří se nalézá v nadmořské výšce 650-750 m mezi horami Orlickými a Bystřickými, na pravém břehu řeky Divoká Orlice.

Příroda tohoto území prošla historicky dramatickými změnami od intenzivního osídlení po téměř úplné vysídlení krajiny, od území bohatého na vodu k celoplošnému melioračnímu zásahu, od drobné extenzívní zemědělské činnosti přes snahu o intenzívní hospodaření až po dnešní velkoplošné zemědělské ekologické hospodaření. Značná část území byla dokonce „zalesněna“, tj. přeměněna na jednodruhové smrkové plantáže. S důsledky těchto dramatických změn se krajina do dnešních dnů nedokázala vyrovnat a pokusy o nápravu jsou předmětem mnoha jednání ochranářů, vodohospodářů, obecní správy i zemědělců.

Ptačí území leží v Chráněné krajinné oblasti Orlické hory a jeho součástí jsou i dvě přírodní rezervace, Trčkovské louky a Bedřichovka. Zejména druhá rezervace je pro české ornitology velmi významná. Nachází se totiž na území bývalé obce stejného jména, a v této obci se roku 1877 narodil jeden ze zakládajících členů Československé ornitologické společnosti Karel Plachetka. Bohužel se o této významné ornitologické osobnosti nezmiňuje naučná stezka „Bedřichovka“, která má v ptačí oblasti několik informačních panelů. Karel Plachetka má však v Muzeu Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou stálou výstavu svých preparátů. Zejména díky Karlu Plachetkovi máme z první poloviny 20. století významné informace o výskytu ptáků v Orlických horách.

Tato ptačí oblast byla vyhlášena nařízením vlády pouze pro jeden ptačí druh, kterým je chřástal polní (Crex crex). Na tak poměrně velkém území se však samozřejmě vyskytuje a hnízdí mnoho druhů ptáků, často ve významném počtu. Početně zde hnízdí např. ťuhýk obecný, bramborníček hnědý, linduška luční, hýl rudý nebo skřivan polní. V několika párech hnízdí i žluna šedá, opakovaně byl zjištěn výskyt jeřába popelavého. Kritické je hnízdění bekasiny otavní. Ta v tomto území hnízdila až do poloviny 70. let dvacátého století. Po provedených melioracích tento druh na více než 20 roků z lokality (i z Orlických hor) zmizel a vrací se až počátkem následujícího století, kdy v ptačím území hnízdilo 7-10 párů. Bohužel se v současné době opět vyskytuje pouze v několika málo hnízdních párech. Ještě hůře dopadl tetřívek obecný, který měl na území dnešní ptačí oblasti jedno z posledních tokanišť v Orlických horách. Tento druh však již asi 40 let v Orlických horách nehnízdí. Stává se tak smutným symbolem výše uvedených historicky dramatických změn ve zdejší krajině.